Miluj ma

9. února 2013 v 0:04 | Lucerna |  > Otvorená kniha

V tráve sa odrážala rosa. Ako lesklé perly, ked rozsypeš do zeleneho mäkkeho hodvábu. Do tváre dýchal hravý vetrík.
Sedel tam s hlavou sklonenou, ruky mal pred sebou vystrené a dlane rozovreté. Dlane boli prázdne. Pýtali.
Co vlastne nevedel a ani sám. Už zabudol. Boli otvorené a snád čakali, že nebo sa zlutuje, a vloží do nich kus modrej krásy.
Nie, nič z tej krásy nevidel, pretože oči mal zastrené. Díval sa pred seba. Nevidel tajomstvá lúky, ponáhlajúce sa stvorenička žijúce práve pre ten okamich.
Díval sa a videl mesta, ludí, bolesť a svet plný smútku mieriaci do záhuby.
Videl aj stebla trávy. Áno, ale pre ich krásu neostávalo miesto. Boli len ako plátno na ktorom sa premietajú myšlienky a pocit nepokoja.
Mal v očiach bolesť. Bolesť a žial. A však, tie oči boli suché ako vyprahlá zem, ktorá už len matne spomína aké to je keď nebo dá kus seba. Pár svojich slz, či snad nadej, bozk?
Sedával tam chlapec a duša ho bolela. Sedel tam tužiac necítiť nič. Veď tolko raz už bolo jeho srdce zlomené. Tolko sklamania, bolesti a poníženia zažilo.
Utekal tam sám pred sebou. Nechcel byť človekom. Nenávidel tu pýchu, zlobu a klamstvá čo človek rosieval. Nenávidel seba.
Nechcel cítit. Chcel byť oslobodený od ťarchy chápania a citu.
Sedel tam a krajina sa menila. Lúka okolo kvitla, zelenala sa, napustila stromy a trávu pestrou paletou farieb. Nakoniec zbelela ako nevesta.
On tam sedel nevidiac to. Len stopy a človek pod javorom spiacim zimným spánkom rušili biely závoj zimy. Bol tam sám spolu so svojimi myšllenkami. Mráz mu dýchal do tváre.
Zacítil prítomnosť, zdvyhol zrak. Stála tam dievčina s úsmevom víl, tvárov krásnou ako anjel a jenmou ako samet. Naklonila sa k nemu tak blízsko, že sa im skoro tváre dotýkali a zašepkala.
- Miluj ma.
V tých slovách bola žiadosť, príkaz aj otázka. Zneli ako krásna hudba a všetka zima, ktorá triasla telom chlapca sa zmenila na hrejivé objatie neviditelna.
On sa však hned odklonil.
- Nie !!
Povedal rázne a práve jeho hlas strácajúc sa v dialke, bol nekompromisne pálivý.
Dievčina sa len zhovievavo usmiala.
- A vraj ja som krutá ?!?
Jej hlas, ktorý ostával na mieste a krúžil v tichej ozvene myšlienok bol naplnený súcitom. Mávla svojim pláštom, ktorý ju celú zakryl a v okamihu sa zmenil na šantiace vločky užívajúce si letu, kým sa stanu súčasťou bieleho závoja.
Zacítil bolesť. Ako prechádza celým jeho telom.
Chlapec otvoril oći, zdvyhol hlavu a pozrel okolo seba.
Bola tma a len studený sneh padal na zem. Mráz ho bodal do tváre. Bol to snáď sen, či skutočnosť?
Vstal a odišiel. Doma v horúčkach premýšlal o slovách, ktoré mu priniesol skoro jeho posledný sen.
Už sa nevrátil.
Lúka ani javor už nevideli pútnika, ktorý sa tam chodil skryť do samoty so svojimi myšlienkami neuvedomovajúc si, že sám tam nie je.
Lúka naďalej kvitla a oplývala hebku zeleňou. Farebnosťou, aj bielym krehkým závojom. Vítala mnohých a udržiavala tajomstvo vysokého javora.
Chlapec sa tam už nikdy nevrátil. Ruky pýtajuce, sa zmenili na tie co chceli dávať.
Odišiel v diaľ.. a učil sa milovať.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sid Sid | Web | 9. února 2013 v 0:25 | Reagovat

Nadhernee. Nemam slov. Carujes so slovami :)

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. února 2013 v 7:41 | Reagovat

Kouzelné povídání, plné barev, i když pravda, malinko smutné... :)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. února 2013 v 7:47 | Reagovat

Je to moc krásné a zjišťuju že ve slovenštině mne začíná bavit číst čím dál tím víc. Dává slovům krásnou měkkost a lehkost ale i sílu. Moc se ti to podařilo Luc. Já bych tipovala že ta dívka byla Smrt...

4 Beatricia Beatricia | Web | 9. února 2013 v 10:44 | Reagovat

Čtení tohoto krásného příběhu je jako jemný, něžný sen. Vane z něj také nádech smutku, ale je to smutek zahalený krásou slov, se kterými si pohráváš, jako něžný vánek. A přitom jsou to slova silná a zapůsobí hluboce. :-)

5 Helena Helena | Web | 9. února 2013 v 11:19 | Reagovat

Krásné Luci,jde z toho trochu chlad.

6 Mniška Mniška | E-mail | Web | 9. února 2013 v 15:42 | Reagovat

To bylo nádherné vyprávění! Líbí se mi ta stylistika,kterou používáš, je to takové k zamyšlení. Takové příběhy mám ráda, když nutí čtenáře se zamyslet. Byla to zvláštní povídka, ale o to pěknější svým obsahem.
Zajímavá je taky ta úvaha VendyW, že dívkou by mohla být Smrt.To mě nenapadlo, ale ta myšlenka má něco do sebe.

7 Luné Luné | Web | 9. února 2013 v 20:16 | Reagovat

A kéž se naučil milovat. Nejkrásnější povídka za nekonečně dlouhou dobu.. tvá slůvka jsem moc potřebovala :)

8 bumblebee bumblebee | Web | 11. února 2013 v 16:27 | Reagovat

a učil se milovat..to je krásné :)

9 Vendy Vendy | Web | 12. února 2013 v 11:42 | Reagovat

Překrásná povídka, zatne drápky a chytne za srdce. Něžná, poetická, krutá, emocemi nabitá.
Krásné příběhy máš, Lucerno, a krásné básně.
Jsi čarodějka se slůvky. ;-)  :-)

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 18. února 2013 v 14:29 | Reagovat

[6]:Já vidím dvě možnosti, buď Láska nebo Smrt. Obě dokáží hodně naučit a obě dokáží být kruté. To ta její otázka: "Vraj já som krutá?" mě  k tomu tak nějak přivedla.

11 Berry Berry | Web | 18. února 2013 v 21:22 | Reagovat

Nádherné, to se mi bude krásně spinkat. Nejvíce se mi líbí to celé shrnutí v posledním odstavci. Je to velmi něžné, milé, čisté.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama