Stopy v prachu

9. června 2010 v 11:54 | ja a nikto iny |  > Otvorená kniha

 Mam aj veselsie poviedky.. ale dnes je tu jedna o ktorej mozem povedat, ze vela toho nepoviem :D.
Neviem co presne by mala znamenat. Vymyslela som ju pred spanim, da sa povedat skoro uz v polospanku.
 Este ma prave napadlo - "stopy" su slapaje, aspon tak tusim je to v preklade :)). Ak neco nebudete rozumet tak sa staci spitat, urobym prekladovy slovnik :D.




Stopy v prachu


 Letela oblohou. Uzivala si vietor, ktory jej narazal na tvar.
Vtom zacala klesat. Mierne, pomaly sa chvilu znasla nad zemu. Nakonec urobila par krokov, znova sa zniesla a potom uz iba pobehla, a sem tam vyskocila. Marne sa pokusala znova vzlietnut a splinut z vetrom.
 Premkol ju strach, nevedala co ma robit. Pozrela pred seba bola na prasnej ceste, ktora sa zdala bez konca.
 Vsade okolo bolo pusto. Sem tam daky strom ci krik, mala oaza. Vydala sa smerom k slnku ktore svietlo vysoko na oblohe.
 Kracala snad uz hodiny, aj cely den. Slnko sa vsak stale nachadzalo na rovnakom mieste, nepohnute.. Krajina sice menila svoj vzhlad, ale ta cesta ako keby nemala konca.
 Bola tam sama. Sama a opustena. Zastavila na chvilu, hladela do dialky. Potom sa obzrela.
"Kde to som? Kam vlastne idem a odkial som prisla?"
Pocitila zufalstvo strach, ze cesta nema koniec. Ze ostane naveky sama bludit praznov prasnou cestou.
 "Som tu naozaj tak sama? Nema kto zotret slzu, ked mi srce drasa na milion malych kuskov.. ci pohladit ma po tvary?"Sklamane sklonila hlavu.
 Vtom sa spustil slaby dazd. Zdvihla hlavu a zavrela oci. Nechala kvapky vody aby ju hladeli po tvary.
 Po chvili, ale dazd prestal. Pozrerela na nebo, bolo jasne a bez najmensom oblaciku. Potom na seba, bola sucha.. Oblecenie mala uplne suche ani naznak po vode.
 Znova zosmutnela. Po chvili pozrela na zem a zbadala stopy.
"Ako, kedy ?" Nevedela si to vysvetlit. Vedela vsak ak tie stopy znikli po tom dazdi, lebo pred nim ho nevydela.
"Ten co ich urobyl, musi byt blizko." Rozbehla sa. bezala snad celu vecnost, kym nebola prinutena nezastavit aby sa mohla vydychat. Cesta sa mierne klukatila do nekonecna, ale jasne videla ze az k horizontu je pusta. Je sama, neni na nej ani zivacika.
Nevzdala to, este raz sa rozbehla. "Musi ho, ci ju dobehnut. Nechce, nemoze ist tou cestou sama."
 Bezala po vypeti svojich sil. Zastavila sa a musela sa rukami zapriet o kolena, aby sa nezviezla od unavy na zem. Pozrela pred seba.Tie stopy vydela jasne, ale nikoho kto by mohol byt ich povodcom.
Znova pocitila ten smutok a pridalo sa zufalstvo. "Ano je to tak, je uplne sama. Preco je sama? Preco prave ona.."
 Prisuchtala sa k okraju cesty. Sadla si do travy, ktorej tam bolo pomene. Skrizila nohy, zaprela ruky a vlozila tvar do dlani. Nedokazala plakat, len slza jej stekala po lici.
Stale viac uvazovala aka je sama, preco je sama. Myslenky jej bludili stale sem a tam.
Zavzlykala. "Uz to takto nejde uz to nevydrzi." Vedela ze je na konci svojich sil.
 Pocitila pohladenie. Strhal sa a zdvihla hlavu, nikde nikoho.. Bola tam sama, uplne sama. Znovu vlozila hlavu do dlani a teraz uz zacala plakat. Odola sa tej bolesti, ktoru v srdci pocitovala. 
 Zase pocitila jasnejsie, ze ju nekto pohladil. Pomyla neveriacky zdvihla hlavu a rukavom zotrela slzy.
 Zase nikoho nevidela pohladom zabludila na zem.
Boli tam stopy. Ludske stopy, co sa snazila dobehnut
Smerovali k nej a potom sa znova vydavali rovnakm smerom.
 Ztazka sa zdvihla a nadychla. "Mam utekat? Preco sa vratil a znova odysiel?"
Vysla do prostet cesty a zastala. Sledovala ako sa cesta v dialke straca.
Vtom zacula za sebu hlasi. Prichadzali od tial, od kial sama prave isla. Vydela dvoch ludi, mladeho chlapca a pana v strednych rokoch.
 Chlapec bol podla nej pekne obleceny, ale bolo na nom videt ze uz daku dobu putuje. Muz co kracal vedla neho, bol zas dost osumelo odety.. Clovek by ho prirovnal k zobrakov,i alebo k cloveku ktory ma za sebu strasne dlhu, predlhu cestu. Len topanky mal zachovale a vypadali az nove. Potom si az vsimla, ze ten chlapec kraca len v ponozkach. Cez rameno mu vysia stare derave a osuchane boty.
 Pockala kym knej pridu a potom pozdravila. Chlapec sa hned na nu usmial  a odzdravil. Muz po jeho boku neodpovedal, len ticho hladel.
 Prvy prehovoril chlapec "Ako dlho uz putujes?" Nevedla co tym presne mysli a dokonca ani odpovedat na jeho otasku. Pozrela smerom k slnku ale to stalo nepohnuto na rovnakom mieste ako ked sa vydala na cestu.
 Povdychla si a vratila sa pohladom k nim.
"Neviem.. neviem kolko, ani od kial a kam idem. Nasledovala som stopy a ukazala prstom na stopy v prachu, co sli smerom k horizontu."
 Chlapec sa veselo usmial. "Aj mi sledujeme tie stopy."
Moj spolocnik ich uz vsak niekdy nevidi, preto putujeme radsej spolu. Aby nezabludil a nestratil nadej.
Nechapala so presne chce povedat, len ticho prikyvla. Muz v osumelom obleceni nahle prehovoril. "Mozes ist snami ak chces." Spitavo sa pozrel na chlapca a ten prikyvol.
 Chvilu vahala, potom ju naplnila radost a nadsenie. "Ano chce, pravdaze chce."
"Rada pojdem svami" stastne sa usmiala.
 "Super" odvetil rodostne chlapec. "Trom nam bude veselsie."
Pozrel do dialky "Mozeme si potom odpocinut v tamtej oaze." a ukazal prstom na urcity bod. Zahladela sa tym smerom, nic vsak co by sa podobalo oaze nevidela.
 Vlastne zacinala vidiet, stale castejsie sa obiavovat stromy a na konci obzoru bol vidno les. Les a hora.
Bola rada, ze uz sa blizia ku koncu cesty, ale nechapala aku oazu to on mysli. Preto sa na neho otocila povedala. "Ja tam ziadnu oazu nevidim, su tam len dake stromi a na konci zacinajuci les,  a.." usmiala sa "A je tam aj hora krasna zelena hora"
Chlapec trochu posmutnel. Tak to dlho putovat spolu nebudeme..
"Preco nechapala a premkol ju strach"
Lebo uz dlho nebude trvat a ty prides na konec tych stop, ale mi este vydime len pustinu z obcasnou oazou.
"Si si isty?" Neveriacky pokrutila hlavou. "Ved ak ja pridem na konec tak musite aj vy, ci?
Chlapec sa zahladel sa na stopy a potom do dialky "Ne uz sme cestovali z clovekom co na ten konec prisiel. Odelil sa od nas..  Ak budem mat dost sil aj ja raz pridem, ale ne naraz z tebou. Ty  uz skoro prides na konec a zistis kam si vlastne smerovala." 
 Vtom vpadol do rozhovoru muz. Napravil si klobuk a povedal "Aj ja tam snad raz pridem, vsetci tam raz prideme." Tvar sa mu vyjasnila a dodal "Len mi si este musime pockat, ale ty kym tam prides mozes ist snami.
 Nechapala to ale znova ticho prikyvla, ze prima ponuku.
Potom sa otocila smerom k lesu. Zahladela sa na stopy a potom na les. Na horu, ktora s na konci horizontu majestatne tycila.
"Tak uz to coskoro zistim." Pomyslela si a vykrocila pevnym krokom po stopach.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Páči sa ti môj blog?

áno 69.7% (317)
nevím 13.8% (63)
nie 16.5% (75)

Komentáře

1 Labanda © Labanda © | Web | 9. června 2010 v 14:49 | Reagovat

pěkná povídka, piš na tu literu jak jsem ti nechala odkaz ;-) nechám nový ;-) www.liter.cz :-) mě včera nešel net, byla bnouřka a vyhořel hl. vysílač :-(

2 Tomáš Tomáš | Web | 9. června 2010 v 15:54 | Reagovat

Pěkná povídka, tenhle styl se mi líbí. :-)

3 Awali Awali | Web | 9. června 2010 v 17:47 | Reagovat

je to nadherne.. neviem ci tam ta hlbka je alebo ju tam vidim len ja .. ale je krasna :-)

4 beatricia beatricia | Web | 9. června 2010 v 19:57 | Reagovat

Je to opravdu hluboká myšlenka, nejlepší je otevřený konec, každý si ho doplní podle své fantazie. :-) :-)  :-)

5 beatricia beatricia | Web | 9. června 2010 v 20:00 | Reagovat

Děkuji ti za vtipný komentář k mým tygrům v dešti. Neboj, oni neprochladnou, umím na svém blogu zařídit teplý déšť. :-)  :-D  :-D  :-D

6 Labanda © Labanda © | Web | 10. června 2010 v 4:12 | Reagovat

;-)  :-)

7 Gabux (afrodiza) Gabux (afrodiza) | Web | 30. listopadu 2011 v 15:25 | Reagovat

Hezké :)

8 Armen Armen | Web | 26. února 2012 v 16:12 | Reagovat

Hodně dobré :) určitě si tady od tebe přečtu víc věcí ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama