Nova nadej

6. června 2010 v 17:18 | ja a nikto iny |  > Otvorená kniha

 Dnes sa svami podelim o jednu z poviedok, z ktorymi sa za poslednu dobu u mna roztrhol pitel :D. Mam napisane dalsi dve poviedky a tri v hlavicke makovicke.. xD.
A to nie som spisovatel a zo sklonenu hlavu priznavam, ze kreslit celkom viem, ale z pisanim a basnami mi to zas az tak nejde :). takze hadajte co? tento tyzden sem budud pribudat hlavne tie basne a poviedky :D.
 Kde by sme boli, keby kazdy sa drzal len toho co mu najlepsie ide :P:DD.

 Aa je tolko toho co chcem vam, co chcem svetu povedat. Cim vyse som unavena a mam menej casu, tym viac veci mi bludi hlavou. Veci, ktore chcem urobit, alebo sa snimi s vami - mojimi kamaratmi a nahodnymi zabludilymi putnikmi na mojom blogu sa podelit.
 Moja tvorba.. hm, moja tvorba je mozno druh denicku :). Raz som sa pokusila pred rokmi si pisat denik, bolo to vtedy hitom.. :D.
Vydrzalo to par dni ci tyzden, dva? Nie som na denicky, to co si myslim co ma trapi z cim prave v zivote zapasim, sa casto odraza na mojej tvorbe. Nekedy to je ulet do neznama, ktory ani ja neviem zdovodnit, alebo ma inspiruje daka osoba a nekedy je to zas myslenka, ktorou som sa zaoberala alebo sa stale zaoberam :).
Tato poviedka ma napadla po teme tyzdna tanec.. Nic ma na tu temu rozumneho nenapadalo, az zrazu blink a zniklo to co vzniklo :D.

Som rada, ze sa raz zacas zastavite,. Mna potesite komentom a ja snad svojov tvorbou rozveselim alebo prinutim sa zastavit, ci zamyslet. Tak ci tak dakujem za vas cas :) a teraz uz ta poviedka.

-------------------------------------------------------------


Nova nadej


Co tak si dat maly tanecek? Povedal jeden z vojakov a vytiahol kolt. Ostatny sa tomu napadu zacali smiat a hlasne ho pozbudzovali. Najblizsi muz vojaka plesol po rammeni "no tak nez nam predvede ten svoj valecny tanec".

 Vojak sa nedal dlho nukat a zacal stielat do zeme pred asi 12lete dieta. Poskakovalo vydesene v zvlastnom tanci, ktory evidentne velmi vojakov bavil.  Ich rehot a nadsene pokriky museli byt pocut siroko daleko prerii.
V tom jeden z vojakov co stal za tym co strielal do neho drgol.
"Co nevies davat pozor, takto sa striela?" vytiehol zbran a raz vystrelil

Chlapec sa zviezol k zemi a jemne zavzlykal. Na nohe sa mu obiavila ruda cerven. Vojaci sa znovu zacali rehotat.

 V tom sa zdvihol zo zeme muz co sedel opodial. Pozrel zamrcene na vojakov. Vycitavo a aj dost nastvane sa opital "co si myslite ze robite? Neni vam hamba strielat na dieta??!". Po tych slovach vyktrocil k chlapcovi.

Vojak co posledny stielal sa podrazdene rozkrical.
 "Pane to by som na vasom mieste nerobil, len sa pozrite na toho maleho diabla. Ksicht ma pomalovany ako demom a keby mohol vsetkych by nas zamordoval. Ked, ho zbavime zivota tak nam este nebesa podakuju."

Ale muz sa ani neobzrel klakol si k chlapcovi a rozviazal satku co mal okolo krku. Chlapec na neho hladel z neskrivanu nenavistu. Ked sa nahol aby chlapcovi obviazal nohu, ten neucukol ale za to mu naplul do tvare. Od skupiny vojakov bolo pocut zlostne nadavky. Muz ale pokracoval a utiahol mu satku nad ranu aby nevykrvacal.

Potom pozrel chlapcovi do oci a ticho posepol "prepac".

Ten na neho vytrescil oci a ani sa nepohol. Muz naznacil ci ho moze zobrat na ruky, chlapec prikyvol.
Opatrne ho zobral na ruky a vsatl. Po par krokoch za chrbtom zapocul vyhrazne "stoj".

Obratil sa a ten vojak co postrelil chlapca na neho mieril.

"Toto je tvoja vdacnost? Keby nie nas, tak uz davno stojis pri mucennickom kule!". Kedze muz po jeho slovach sa ani nehnul pokracoval "prenechaj toho maleho bastar.a svojmu osudu. Co ta je po smr.nutom indianovy?"

 Od ostatnych vojakov bolo pocut suhlasne somranie.

Muz sa otocil bokom a povedal "nemate pravo ich takto nazivat, mol som priatela indiana a ani jeden z vas sa mu nemoze rovnat. Nedovolim aby ste toho chlapca zabili a vsetko co sa tu udialo nahlasim. Postaram sa aby ste boli potrestany! A verte ze pravomoc a znamosti na to mam!!"

Vojak sa zatvaril prelaknuto a zacal sa obzerat, potom neco sukat vedla stojacemu.

Muz drziaci chlapca vykrocil smerom ku konom. Po par krokoch zaznel vystrel. Na chvilu sa zastavil, ale napokon pokracoval dalej. Zaznel dalsi a dalsi vystrel, ale muz sa nezastavil kym nedosiel ku konom.

 Vysadil chlapca na svojho cierneho mustanga a po tom sa isiel vysvihnut do sedla. Namiesto toho sa mu vsak podlomili kolena a na jedno dokonca klesol.
Bolo ticho, nebolo pocut dychanie pritomnych ludi a ani ziadny z konov zaerdzanim alebo pohybom nenarusil tu tichu scenu.

Muz ztazka vstal nadychol sa a pomaly vystveral do sedla. Otocil uzdu a popohnal kona do klusu.


 Asi dve hodiny po udalosti sa na druhom konci prerie obiavila cierna bodka. Ta sa stale zvedsovala az nakonec sa dal rozoznat kon a na nom dvaja jazdci. Cvalali v tichosti.

 Ked uz sa blizili k lesu chlapec prehovoril "Nemali by ste tam ist, mali by ste sa vratit".

Muz sa len slabunko usmial a odvetil "Odvedem ta do bezpecia, aj tak je to uz moja posledna cesta." zase sa rozhostilo ticho.

Znova prehovril chlapec "Preco ste to urobili? Nechapu to".

Muz sa slabunko zahniezdil v sedle. "Pretoze to bolo spravne, nemali pravo ta zabit. Namiesto povolenia na nich pride z neba trest. Kazdy raz dostane co si zasluzi. Ak.."

"Ak ?" Opital sa nedockavo chlapec a pozrel mu do tvare.

"Ak nezbudia lutost" Povedal smutne a pritom z nadejov v hlase muz. Jeho tvar sa zdala ovela starsia ako predtym a napeta.

"Pocul som uz o vasom nabozenstve.. len skoda ze sa nim neriadite !" Povedal razne chlapec a uprel svoj zrak od muza na les pred sebou.

"Ja niesom krestan"

Chlapec ostal zarazeny "Nie ?".

Muzovi sa moc dohovoru nechcelo ale nakonec zacal rozpravat
"Teda, bol som ale.. zanevrel som pred rokmi nan, z rovnakeho dovodu ako ty vravis."

Chlapec znova na neho pozrel.

Vies co som zistil? chlapec pokrutil hlavov ze nie

"Bola chyba, nejde o to co robia ostatny, ale co robis ty. Ide o jednotlivca ne o dav, ktory sa skryva a ospravedlnuje svoje cinny i ked protom sa za ne vlastne odsudzuje.
Bolo povedane nezabijes. Je dobre, ked sa mas coho drzat a napriek tomu ze v svedomi vies, citis.. co je spravne, mat to este potvrdene. Je to taky navod ako zit"

Chlapec sa pousmial. "Podla mna by ste mohli ist prikladom. Muz otrholzrak od okolia a pozrel na neho. Ticho sa zasmial "Ani ne".

"Proc?"

"Zabil som, vela ludi som zabil. Preto nemam pravo nazyvat sa krestanom, kvoli mne pretieklo mnoho slz.." ostalo kratke ticho

"A vsak zbudili ste lutost?" muz po tych slovach prikyvol a sklonil hlavu.

"Vysvetlute mi jednu vec, ako moze existovat ten vas Boh ked je na svete tolko zla a nespravedlnosti!?"

Muz zdvihol hlavu a zamyslene uprel pohlad do dialky.

Snad preto, ze nam dal pravo slobodnej volby. Nie sme ziadne sachove figurky, s ktorymi by mohol manipulovat. Kazdy sa moze slobodne rozhodnut, ktory smer zvoli a ktoremu panovy bude sluzit. Bohu alebo diablovi.."

"Aj mi mame zleho ducha, ale manitu je silnejsi."

"No vydis" pozrel na chlapca a usmial sa. "A predsa skutky toho zleho ducha si ludia skor vsimnu a su cititelnejsie.. Na svete je viac dobra ako zla, pametaj si to."

Chlapec sa neveriacky zasmial. Muz na neho pozrel a ukazal na jeho hrud "Kym tu bude miesto pre cest, pokoru, spravedlnost, lasku a milosrdenstvo tak svet bude o zrnko lepsi."

Na to zrnko mavol rozhorcene chlapec rukov.

Pust sa sklada zo zrniek piesku, voda z kvapiek.." ako to dopovedal zasmatral rukov vo vrecku.

Vybral od tial maly osuchany krizik na kozenej snurke.
Na krizik dopadla kvapkra krvi a pomaly stekala az na spodok kde sa zastavila. Muz si tou rukou kde ho drzal napravil klobuk, utrel rukavom krv co mu stekal po boku tvari a potom podal  krizik chlapcovi. Ten ho vsak odmietol zo slovami "Ale ja neverim a nechcem verit vasmu Bohu"

Nedavam ti to preto zasmial sa muz.
"Ale preto aby si na mna nezabudol. Ked vsetci zabudnu, ty prosim nazabudni."Po tychto slovach ho chlapec prijal a zvieral v dlani.

Pocas rozhovoru uz vosli do lesa.

Nieco sa vpredu pohlo. Bol to kratky nepatrny pohyb, ale chlapec to zbadal. Muz si to vsak nevsimol a znova prehovoril.

"Pamataj si, ze keby kazdy chce pomstit svoju krivdu tak svet by sa rychlo stal prazdnym, bez zivota. Preto ak mozes bud milosrd... "

Nestihol dokoncit posledne slovo a niekto ho zhodil na zem.
Chlapec zakrical "nieee", ale bolo uz neskoro. Muz lezal mrtvi na zemi z dykov v hrudi.

Chlapec zliezol z kona a pomaly knemu dokrival.
Chvilu na neho hladel, potom sa ohol odviazal si satku ktoru mu utiahol ranu. Po nohe mu zacala stekat krv, ale on si to nevsimal. Sklonil sa a uviazal mu satku akolo krku. Napokon sa spriamil a hladel na mrtveho muza.
Indian co mu vrazil dyku do srdca to vsetko nemo pozoroval.

Na chlapcovom pleci pristala ruka. Podla mnozstva pier na hlave sa dalo predpokladat, ze je to nacelnik kmena. Chlapec na neho pozrel a slza ktora si napriek indianskej hrdost nasla miesto cez ktore sa vydrala na povrh mu stekala tisko po tvary.

"Otce bol to dobry a chrabry bojovnik, zachranil mi zivot." Nacelnik pozrel na syna potom na mrtve telo, potom znova na chlapca.

"Je mi to luto netusili sme, bol to beloch.." posledne slovo povedal tak, ako keby to cele malo ospravedlnit.

Chlapec zopakoval slovo "luto" a po chvili "beloch". Posledne slovo bolo vyslovene, tak ako keby bolo zvelkej dialky. Potom sa vsak spamatoval.
Zasluzisi aby bol pochovany, je to moj brat. Na tvarach okolitych indianov bolo videt prekvapenie. Len nacelnik, na sebe nedal nic znat. Pozrel smerom k jednemu vysokemu smreku. Zahladel vysoko do jeho koruny a chvilu pocuval tanec a spev vetra v jeho korune.

Pochovame ho ako naseho brata pod tym smrekom. Kyvol rukov a jeden z indianov co stal pri konoch zabral deku a potom nou prikril mrtve telo.
Chlapec z nacelnikom sa otocili a kracali ku konom.
Ked zrazu chlapec povedal "pockat !!!"

Ruka nacelnika sa zviezla po jeho rameni a chlapec sa rychlym krokom priblizil k miestu, kde muz lezal. Ohnul sa a odkril deku, ktora bola cez neho data na mieste kde mal hlavu. Mrtva muzova tvar bola na priek nasilnej smrti plna pokoja, ako keby zaspal doma vo svojej posteli.
Chlapec na neho chvilu hladel, potom si klumol a ticho zasepkal.

"nezabudnem, na teba ani na tvoje slova". Potom znova vratil decku na povodne miesto. vyrovnal sa a krivajuc ale spriamene, kracal za svojim otcom.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zacala reklama. Zobrala ovladac, ktory jej medzitym vyklzol z ruk a vypla televizor.
Priblizila sa k oknu a zalozila lokce ruk o parapet a hlavu unavene vlozila do dlani. Pozrela von, napokon zaostryla svoj zrak na okenne sklo po ktorom stekali potocky vody. Potocky kvapok ktore sa spojili, aby ovlazili zem.
Vzdychla si a pomyslela :
"Na kazdeho sa raz zapomene." Zavrela oci a potom ich znova otvorila. Pozrela sa von na zatiahnutu oblohu.
"Naozaj zapomene ?"
Po tych slovach sa zdvihla sa suhtavym krokom sa dovliekla do svojej izby. Tam si lahla na postel prehodila cez seba perinu a skrutila sa do klbka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Páči sa ti môj blog?

áno 69.7% (317)
nevím 13.8% (63)
nie 16.5% (75)

Komentáře

1 Cipela → webmaster Cipela → webmaster | Web | 6. června 2010 v 17:26 | Reagovat

Ahoj - chceš pomoci s blogem, nevíš jak něco nastavit a nebo potřebuješ bohatou dávku hlasů do nějaké soutěže? Tak já ti rád pomohu ale něco za něco....Více se dozvíš na tomto odkazu:
http://cipela.blog.cz/1006/prosim-zadam-vas-o-obrovskou-podporu-na-facebooku

2 Tomáš Tomáš | Web | 6. června 2010 v 18:00 | Reagovat

Tak to je něco. Přečetl jsem to jedním dechem. Ten konec je úplně nečekaný. Nevím jak to děláte, že umíte psát tak hezké povídky. Fakt super. :-)

3 Jarka Jarka | Web | 6. června 2010 v 18:26 | Reagovat

Nenechala jsem se odradit počtem písmenek a povídku si přečetla. Nelituji těch pár minut, které mi to trvalo. Bylo to moc hezké čtení a přiznávám, že se mi chvílemi zamžívaly oči dojetím. Bylo to opravdu moc pěkné. :-)

4 Karoll Karoll | Web | 6. června 2010 v 18:42 | Reagovat

krásný příběh, dojímavý... hlavně, že to chlapec přežil..
vtipně jsi to zakončila :-)

5 Karoll Karoll | Web | 6. června 2010 v 18:57 | Reagovat

myslela jsem to jako náhlý zvrat... slovo šokující je asi lepší :-)

6 Labanda © Labanda © | Web | 6. června 2010 v 19:50 | Reagovat

jo vojáci vojáci a konec nice ;-) :-) kopírovala mi to do komentáře :-( jsem jí blokla ;-) :-)

7 beatricia beatricia | Web | 6. června 2010 v 19:56 | Reagovat

Velice hodnotná povídka. Ty umíš malovat, fotit, psát...klobouk dolů. Kritéria tvé fotosoutěže bych absolutně nesplnila. Mám digitálni aparát i mobil, ale vždycky objektu chybí hlava, nebo je šikmo. Ale děkuji za pozvání. :-)  :-)  :-D  :-)  :-)

8 Leňulí Leňulí | Web | 6. června 2010 v 20:16 | Reagovat

Krásný konec, správně nečekaný. ;-)  :-P
Příběh mě strhl do sebe, podle předmluvy čekáš něco ve stylu tanečních kurzů nebo plesu, přečteš první větu a zjistíš, že jde o vojenské prostředí. To pak má něco do sebe.
Vím, že moc jsem toho sama zatím nenapsala, nebo aspoň nezveřejnila, ale i tak ti poradím, že hlavní je psát a psát pořád dál. Přijdou pozitivní komentáře, přijdou hanivé kritiky, ale to není až tak podstatné, důležité je, aby to tebe bavilo. ;-)  :-)
Už se těším na tvůj blogový spisovatelský týden. :-P  ;-) :-)

9 Labanda © Labanda © | Web | 6. června 2010 v 20:39 | Reagovat

;-) nejsem krutá :-D

10 Vendy Vendy | Web | 6. června 2010 v 21:18 | Reagovat

Ten závěr byl zvláštní. Viděla příběh v televizi? Nebo usnula a zdál se jí ten zvláštní sen? V každém případě, jedno se dá z toho příběhu odnést - každý člověk je odpovědný za své chování a každý může začít u sebe...

11 Gabux (afrodiza) Gabux (afrodiza) | Web | 30. listopadu 2011 v 15:25 | Reagovat

Tak tohle je fakt bomba! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama