Priepast

28. května 2010 v 20:36 | ja a nikto iny |  > Otvorená kniha
Taak, nakonec som sa dnes na blog dostala.
Rozhodla som sa reagovat na temu tyzdna drogy a to az 2 krat najskor poviedkou, potom este zajtra ak stihnem napisem svoj osobny nazor na vec.
Nemala som moc snu prace, lebo som ju napisla minule leto. Ci to bola uz jesen?
Skratka mi zapadla do tejto temi tak je tu, len som poupravovala a hodila ju sem a dem spat.. :)

PS: Dneska nadherne svietilo slniecko, hned mi bolo veselsie :D




Priepast

Okouzlila ju smrt, ked bez menne ukazala na nu prstom. Taka chladna ale magicka prtazlivost ju nutila bezat dalej k ustrety tomu snu.
Ani raz sa neobzrela. Silnela v tuzba zbavit sa tlaku v hlave a tupej bolesti v hrudi, ktora sepkala ze vsetko co robi je marna snaha o zivot, ktory uz davno pre nu stratil zmyslel.
Dobehla na konec a bez slova sa divala na okraj priepasti. "Som tu uz som tu, mas ma kde si ma chcela mat, za chvilu budem v tvojom chladnom naruci.."
Nejde k okraju, nie nechce vidiet ci ma priepast niekde konca. Pocujem tlkot svojho srdca a vietor sa pohrava z vlasmi ktore jej neposlusne isli z gumicky.
Hlboky nadych a po nom vykrik a odhodlanie rozbieha sa ustrety svojmu osudu, ktoremu som uz davno unikala i ked monoho krat len o vlasok.
A vsak, pri rozbiehani po dvoch krokoch ju nieco strhlo dozadu. Nekto ju pevne drzi za zapestie a zovretie neustava ani ked nim mika v zufalom boji o slobodu.
Obzre sa, ale druhov rukov je prinutena zaclonit si oci. Po chvili sak pomaly si odkriva zrak a zovretie na zapesti sa pomaly vytraca.  Z udivom hladi na to nieco, ci niekoho co stoji pri nej a vazne jej hladi do oci.
Citim vycitku, ktora ju celu pohlucuje. Nechape.. Ako tak stoji zacina pocitovat chlad noci, ktory jej pred tym unikal vdaka horuckovytemu obiatiu smrti, ktora sa na nu tak tesila.
Sklopila zrak. Hamba nedovolila jej dalej pozerat zachrancovi do tvare.. ano uz pochopila. Tolko krat jej zachranil zivot a ona teraz to vsetko chcela zahodit. Sama dobrovolne sa ponukla smrti..
Zazdalo sa jej ze neco hovori a tak zdvihla k nemu zrak. Dival sa smutnym ocami k okraju piepaste a potom pomaly otocil svoj zrak knej.
Citila tu otasku, vedela som ze jej ju dava.. "preco?"
Preco? Neni to jasne? Nic nema, nikoho nema... ani zmysel zivota. Stale jej neco unika a vie ze na dalsom ziti nezalezi. Zase pocitujem ten tlak v hrudi a pridava sa aj tlak v spankoch vlastne v celej hlave. V zufalstve sa obzrem smerom k priepasti.Vydim ju, ano je tam.
Potom pozre spet, ale na tam kde stal jeho zachranca je prazdne priam puste miesto.
Nadychne sa zhlboka mraziveho nocneho vzduchu, zapne si bundu a pomalym krokom kraca spet do tabora.



Ano, hodi sa k teme drogy. Clovek je na okraji priepasti a casto sa zial stane ze sa nenajde anjel strazny, ktory by ho chytil za ruku a zasatavil. Podlahne.. podlahne pokuseniu, ze uz nebude citit bolest, samotu, smutok ..
Neni spravne ich odsudzovat. Potrebuju pomoct. Chytit za ruku, ukazat ze nie su na svete sami. Nekedy staci par slov, stipka pochopenia. Je to naozaj tak vela?


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Páči sa ti môj blog?

áno 69.7% (317)
nevím 13.8% (63)
nie 16.5% (75)

Komentáře

1 Labanda Labanda | Web | 28. května 2010 v 21:53 | Reagovat

jsem ráda, že rozesmála ;-) :-) muck

2 Labanda Labanda | Web | 28. května 2010 v 21:54 | Reagovat

moc pěkně napsaný zlatíčko ;-) :-)

3 beatricia beatricia | Web | 29. května 2010 v 1:51 | Reagovat

Umíš krásně psát. Mně se slovenština líbí, je malebná a výrazově bohatá. P.S. Líbí se ti diplom od Tomáše. Ty mu také fandíš, tak máš právo si ho přidat na blog. Hezký víkend! :-)  :-)

4 Caddy Caddy | Web | 29. května 2010 v 10:59 | Reagovat

Je to krásná a dojemná povídka... Moc se mi to líbilo, i když je to tak smutné téma... Ti lidi jsou hrozně nešťastní :-(

5 Vendy Vendy | Web | 29. května 2010 v 11:11 | Reagovat

Při čtení povídky mě mrazilo, cítila jsem tu bezmoc a zoufalství a touhu všechno ukončit. A moc sse mi líbil ten moment, kdy ji někdo (?) zastaví na poslední chvíli. Když vidím v televizi zprávy o sebevraždách, vždycky mě napadá - kdyby ti lidi měli v tu chvíli někoho, kdo je chytne za ruku, o minutu později už by tu věc třeba neudělali.
A máš pravdu i v tom, že se povídka dá vztáhnout i na problém drog a těch, kdo se k droze uchylují... není nikdo, kdo by je zastavil a proto pokračují. Někdy, pravda, nepomůže ani to, že je někdo zastaví, oni prostě pokračují dál a už se nevrátí... Je to vážně dobrá povídka!

6 Iva Iva | Web | 29. května 2010 v 16:21 | Reagovat

Píšeš moc hezky, Vendy to napsala i za mě. Každý by měl u sebe někoho mít, kdo by ho podržel, když mu je nejhůř.

7 Lucerna Lucerna | Web | 29. května 2010 v 20:53 | Reagovat

[2]: vdaka :-)

[3]: jj slovencina je krasna ale aj cestina, ta sa zas mne paci v niektorych ohladoch :-D

[4]: tak, tak je to smutne tema, smutny svet :-|

[5]: jejda to fakt? co potom keby si citala original co bol napisany v prvej osobe? :D ja, si nemyslim ze viem dobre psat :D

[6]: jj skoda ze je takych andjelov pramalo :-D :-|

8 Awali Awali | Web | 30. května 2010 v 14:29 | Reagovat

Je to uzasnee.. dostane to cloveka na ine myslienky.. :-)

9 Leňulí Leňulí | Web | 30. května 2010 v 16:38 | Reagovat

Krásná povídka, ten konec tomu dodává na myšlence ještě větší sílu. :-)

10 Lucerna Lucerna | Web | 30. května 2010 v 19:09 | Reagovat

[8]: dakujem uctivo :-D

[9]: vdaka, od teba si to cennim dvojnasobne kedze v pisani povidek si profik 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama