Kamienky osudu 2/1

25. dubna 2010 v 18:02 | ja a nikto iny |  > Otvorená kniha
Kedze viac ako 5 ludi hlasovalo, ze chce pokracovanie tak tu ho mate :D.
Pribeh dostal nazov "Kamienky osudu" bolo to prve co ma ako tak schopneho napadlo a mozno ho este v buducnu zmenim :). Druha kapitola bude dlksia ako prva-uvodna. Preto je rozdelena na viac dielov aby to nebolo na blog moc dlhe.


2kapitola / 1diel

Kracala okrajom parku ako v mrakotach nevnimajuc krasu okolitych kvetov, ktoru by inokedy urcite neprehliadla. Jar bola v plnom prude, zahradnik si evidentne dal zalezat aby bol zahon na v parku bezchybny.
Pomalym krokom z nohy na nohu zadumane stale kracala v pred, ked sa zrazu zastavila. Hladela  na zem, kde lezala pomackana flaska z malinovky. Chvilu na nu len tak hladela a potom ju odkopla do travi a pokracovala dalej v ceste. Po par krokoch sa vsak zastavila a obzrela sa. Pokrutila hlavov a rychlym krokom podysla k flasi zdvihla ju a poobzerala sa ci nekde neuvidi kos. Pocitila lutost nad tym, ze ludia bez akykolvek vycitiek svedomia znecistuju mesto, prirodu a postupne ten smutok presiel do zlosti, ktora prisla nenazdajky a nevedela od kial. Zbadala jeden smetnik hlbie v parku pri strome smutnej vrbe a zamierila krizom cez travnik rovno tam.
Vhodila do neho flasu, ktoru smetnik ako hladny vlk hned zhltol. Chystala sa vratit tym istym smerom ako prisla. Zacitila vsak ako keby ju neco volalo hlbsie do parku. Bolo to stale silnejsie az kym nevykrocila ttym smerom.
"Urobim si malu okluku.. pripadne si budem muset pockat na dalsi vlak" pomyslela si.
Po 2 minutach chodze sa zastavila, lebo zacula dva rozculene muzske hlasi. Potom vsak pokracovala v ceste, lebo zbadala okraj parku. Letnym pohladom pozrela smerom od kial isli tie hlasi a vydela opodial dvoch muzov ako par metrov od seba stoja a o necom sa dohaduju.
O com to ju ale nezaujmalo. Napriek dost hlasnemu hovoru, slova plynuli okolo nej vo vzduchu,  bez toho aby ich vnimala. Ked uz boli skoro z dohladu zacula desivy vykrik a prutko sebou trhla. Otocila sa zbadala ako jeden muz lezi nehybne na zemi a dalsi  nad nim stoji. Cosi si mrmle a  neco krcovito zviera v ruke.
Citila ako keby vrastla do zeme. Nez sa chcela akokolvek pohnut,  nedokazala to. Chcela utekat, ale neslo to.
"Co, kto je to? Co budem robit ak si ma vsimne?" horuckovito premyslala. Rychlo ohodnotila situaciu a snazila si zachovat chladnu hlavu. Rychlo vycistila myslienky, otocila sa a normalnym krokom pomaly isla dalej svojov cestou. Dufajuc ze si ju dotycny nevsimol a ani nevsimne.
"Len aby som uz bola co najdalej.. mam ist potom na policiu?" snazila triezvo uvazovat.
Obzrela sa ale nikoho nevydela. Zasla za roh akejsi osarpanej obytnej budovy a zbadala lezat na zemi kvet. Este taky nikdy nevidela. Usmiala sa a zdvihla ho zo zeme.
Vtom nou neco trhlo do prava. Ocitla sa na zemi v krovi z rukov na ustach. Kratky sok vystiedal paniku a ona zacala sebou mikat.
"psst" zacula septom. Potom este tisie "Ak chces prezit tak bud ticho, ani sa nehni a ak mozes tak ani nedychaj".
Dlan ktora jej zakrivala usta pomaly klesla a muz co ju drzal sa necujne posadil vedla nej. Sedela nepohnute a skoro ani nedychala. Hladela bokom na neho, ale ten sa ani nepohol. Ostrazito sledoval chodnik veduci z parku ktorym prisla.
Ela sa zahladela sa tiez tym smerom. Bola zmetena, nevedela na co cakaju ani co ma robit. Moc sa jej to cele nepozdavalo.
Sekundy sa jej zdali ako minuty a minuty ako  hodiny. Zrazu asi po 3 minutach, bez toho aby zacula kroky sa z poza rohu vynorila postava v ciernom kabate z klobukom vsadenym hlboko do tvare . Postava zastala. Obzerala sa dookola ako keby neco stratila
Evidentne nenasla co hladala, tak zo zavrcenim sa prutko otocila a zmizla spatky za rohom tak nahle a necujne ako sa obiavila.
Trhla sebou, ked jej muz  polozil ruku na plece. V ociach mala strach a otasku, vobec nevedela co si ma o tom celom myslet, ale tusila ze jej najskor zachranil zivot.
Spolocnik sa mierne usmial a chlacholivo povedal. "Neboj sa a pod po tichu, ako len mozes za mnou". plizil sa prkceny, od cesty k parku. Ona sa ho snazila necujne nasledovat. Po chvili sa otocil, rychlo si ju premeral a sepol "Daj mi ten batoh ja ti ho zoberem, pojde sa ti lepsie".
Podala mu batoh na ktorom za snurky vyseli jej nove tenistky.
Predrali az na konec hustia,  muz sa postavil a pomohol jej tiez vstat. Ela ako podakovanie sa nanho usmiala. Uvedomila si ze to bola skor napodobenina usmevu, "asi som skor vystruhala daku grmasu". Pomyslela si a v duchu si zanadavala.  Zahambene sa zahladela sa na boty a poslusne ho nasledovala.
"Ak nemam zadny iny dovod tak ma moj ruksak, kde mam svoje veci a oblecenie", odvovodnovala si to v mysli. 
Prisli k jeho autu. Otvoril ho pipnutim a naznacil jej aby si sadla dopredu.
Usadila sa a otvorila usta ze sa spita kde ma ruksak, ale zbadala ho na zadnom sedadle tak ich rychlo zavrela, a sledovala z okienka minajuce sa domi. Ked vysli z mesta ona si uvedomila ze sa neboji.
"Zvlastne ze mi nenahana strah" pomyslela si a nenapadne na neho pozrela. Normlane by k cudzemu cloveku do auta nesadla, lebo bola strasne nedoverciva. Nenahanal jej strach skor sa vnej prebudila zvedavost.
Auto, ale zrazu odbocilo na polnu cestu, teraz sa uz zacala bat. "Do coho so sa zase zaplietla? Ze ja hlupa husa radsej neostala doma.." 
Zrazu auto pribrzdilo. Boli pred velkou zelenou branouvsadenej do masivneho vysokeho muru. Trochu si vydycha, "kde je brana tam je aj dom.." Tak to isto neni vrah co sa ju chystal zahrabat nekde v lese.
"Kam ideme?" odvazila sa slabym hlaskom opitat, ale odpoved neprisla. Brana sa pomaly otvorila a oni sli osumelov zahradov, ktora vodila dojem ako vystrihnuta z hororu. Stromy ktore lemovali prijazdovu cestu, boli bez listia a ich cierne konare vypadali ako pazury, ktore sa chystaju roztrahat nevitanych hostti.
Zastavili pred osumelym domom, z ktoreho uz opadavala omietka. Ela s znovai vycistila hlavu od nahromadenych myslienok ktore jej v hlave poskalkovali ako neposlusny kamzik. Jasnym a sebavedomim hlasom, ale snad az moc hlasno sa opitala "kde to sme?"
Prvy krat sa naozaj pozorne zahladela na svojho spolocnika aby si ho dobre obzrela. Mal na sebe ciernu matnu bundu. Na hlave mal ciapku zvlastneho tvaru,  ktoru najskor povazovala za obycajnu pletennu zimnu ciapku. Tato vsak bola hladka ako z koze a vrh vsak koncil akymsi oblucikom. Okolo krku mal tmavomodry sal, ktory ako keby bol nejka zvlastne spojeny z ciapku. 
Po jej otaske sa otocil a skumavo sa jej pozrel do oci,  tvar mal mierne opalenu. Rysi tvare trochu ostre, ale predsa hladke az mile. Oci mal tmavo hnede, tie ju hned uputali.. tipovala mu maximalne 23, viac urcite nie.
Chvilu na nu hladel potom kyvol hlavol smerom k domu, odopol si pas a vystupil z auta.
"Tak to teda nie, mna nikdo ignorovat nebude" skrizila ruky a ostala sediet. On vsak bez toho aby jej venoval pozornost vosiel do domu. 
Slabunko sa ironicky usmiala zavrela oci a uvolnila do teraz napete svaly.
"Vydno ze sa nepozname" a este viac sa uskrnula "pre mna za mna ja tu budem az do vecera alebo aj celu noc."  Ked sem úrisli tak sa pozrela na hodinky, bolo uz viac ako 13pm. Sice citila trochu hladna, ale ked bude chcet tak si z batohu vybere jabko..
Vtom sa dvere od auta prudko otvorili. Vydesene pozrela na neho, lebo ho nepocula prichadzat a netusila ako sa tam zjavil.. "co je duch?!"
Na ducha bol, ale az priliz zivy. Naklonil sa cez nu odpol jej pas a chytil ju zaruku. Ako ju chytil tak ju nahle aj pustil a potichu jej povedal "pod mame malo casu".
"Ja sa ani nepohnem ak mi nepovies kde to som!" povedala pevnym hlasom a skrizila ruky na hrudi a pevne sa zahladela pred seba. Ako keby sa pred autom malo obiavit vysvetlenie co sa to vlastne stalo a este deje.
"hm.." otocila hlavu a znova mu hladel do oci.
Nahle sa sibalsky usmial. "V poriadku, toto je moj dom.. a pokial nechces aby ten clovek co ta prenasledoval ublizil tebe, alebo tvojoj rodine mala by si ma pocuvat."
Ela to zobrala ako dostacujuce vysvetlenie a nahla sa po ruksak a za jeho pomoci vystupila z auta. Chcel jej ruksak zobrat, ale ona si ho prehodila cez plecia. Vstupili spolu do malej predsienedomu. Vypadala rovnako zanedbano, priam rozpadavajuco sa ako dom z vonku.
"Pod dalej nevyzuvaj sa. hlavne rychlo mame naozaj malo casu" posluchla ho a zrychlila krok. Otvori dvere a stupili do miestnoti ktora sa uplne lisila od predsiene.
Steny boli bielo-sede, vypadali ako vytesane do do kamena. Bocne steny miestnosti podoprieral uprostred polostlp, ktory mal pod plafonom vytesany do kamena listkovavy vzor. Po oboch stranach polostlpov boli siroke knihovne z mnoztvom knih. Iba na pravej strane na konci miestnosti bol kamenny krb na ktorom sa odzrkadlovala tiez trpezliva ruka kamenara. Krasne prirodne vzory sa linuli z nutornej aj vonkajsej strany krbu. V nutry tisko horel ohen. Pred krbom bol velky mekky koberec tmaveho odtiena zelenej a zltej farby a nad nim velke stvorcove hodiny.  Pri stene oproti nim boli dvere a par krokv od nich gauc a pred gaucom nizky ovalny stol. To este doplnali tri kresla, z krtorych jedno ktore bolo najblizsie a otocene ku krbu sa lisilo od ostatnych farbou. Malo zemitu zelenu farbu kym ostane bolo myli svetlozelenej..
Ked prisli az ku krbu muz si sadol do kresla, ktore sa lisilo od ostatnych.
"Sadni si az to mozeme rychlo prebrat" povedal zamyslene, az nepritomne. Sadla si naproti na gauc a cakala.
"Volam sa Necdar a ty?" spital sa a dalej neritomne hadel do ohna.
"Ja som Ela, priatelia mi hovoria niekedy Elda" usmiala sa a pokrcila plecami. Odlepil oci od ohna. Pozrel na jej ruksak.
"takze" pozrel sa na nu a pokracoval
"takze, vymyslel som plan. Nemozem ti teraz vsetko vysvetlit, ale mohli by sme sa pokusit urobyt prizrak a predstierat tvoju smrt.. potom ta nebude doticny hladat. Tympadom necha teba aj tvoju rodinu na pokoji. Co ty na to?"
Ela neverila vlastnym usiam. "Co?" to bolo jedine co zo seba dostala.
Necdar si zdychol "tak takto to ais nepojde, hm.." Vstal presiel dva krat par krokov k dveram a spet ako keby horuckovito premyslal, ale na jeho tvary sa nepohol ani sval.
Vtom sa otcil a zacal rychlo hovorit. Vsimla si ze ma slaby cudzy prizvuk, ktory nebolo znat ked hovoril po maly.
"Moj plan je nasledovny. Vytvorim prizrak, tvoju vernu kopiu a poslem ju aby spadla napr. pod auto alebo sa jej stala daka podobna nehoda. Ten muz co ta prenasledoval je velmi nebezpecny ak bude mysliet ze si na zive bude ta hladat.. co je pre teba nebezpecne a pre mna neprijemne. Takto sa tomu myslim vyhneme", znova presiel tam a spet a pokracoval
"je tu ale maly hacik." Spitavo sa na nu pozrel "vsetko co pociti prizrak, teda myslim- bolest, ako napriklad ked ho prejde to auto. Tak to budues citit aj ty.. a kym bude aktivovany tak to steba bude vycerpavat urcite mnoztvo energie, takze by si nemala sa moc napinat ale setriit sily.."
Ela naneho hladela, vobec netusila o com to hovori a neverila ze to mysli vazne.
Ked zbadal jej vyraz tak sa slabuno usmial "Je to trochu neprijemen, ale neboj na tu dobu co tvoj prizrak nezrusim tak ta mozem uspat a nic neucitis. Nic ine ma momentalne nenapada, ako by sme zabranili aby ti dal pokoj a nehrozilo rovnake nebezpecenstvo tvojoj rodine.."
Nestihol ani dopovedat posledne slovo. prudko vstala "Dobre teda, rob co myslis ze pomoze. AJ ten prizrak "
Na jeho tvari zazrela kratky prekvapeny vyraz, ktory vsak ako sa objavil tak aj zmizol a ona si nebola ista ci vobec ho videla. Citila sa ako ked skolacik zabudi na vysokoskolsky seminar. Vobec netusila comu ma verit a o com je vlastne rec.
"Dobre" znova sa Necdar slabo usmial pristupil knej vytiahol z vrecka kvet, ktory zdvihla zo zeme pri parku. Celkom uz aj zabudla na jeho existenciu. Podal jej ho a ona ho prijala pricom sa trochu zacervenala.
"Tak mozem?" opital sa a polozil jej ruku na rameno. Prikyvla a zavrela oci. Nic, ale nepocula ani necitila. Zrazu sa jej len zazdalo ako keby snej unikla cast energie, otvorila oci ale on uz pri nej nestal.
"tak toto ma naozaj stve" pomyslela si a obzrela sa stal pri dverach ktore viedli hlbie do domu a za nim stalo dievca ktore malo cez seba prehodeny plast. Az teraz si vsimla tenke latkove plaste, ktore vyseli pri tych dverach na zvlastnom zakrivenom vesiaku.
Otocil sa na nu a kyvol hlavov "No rychlo nemame na to cely den". Ked prisla knemu, prekvapene zastala a hladela, ano hladela na seba.
"Ako.." hlas jej zlihal, nechapala to.
"Idem do kuchyne uvarit caj zatial sa prezlec, daj jej svoje oblecenie a ty si potom daj ten plast" ked otvoril dvere tak sa este otocil.
 "A vyber si z ruksaka par veci, ale take aby si ludia nevsimli ze su tam neni a mali by byt". Potom zavrel dvere a ostala sama vo velkej mietnosti z "prizrakom". Divala sa nan, ale jej druhe ja sa ani nepohlo. Pripadalo jej to strasne komicke, divat sa na samu seba.
Kedze nechcela aby prisiel u prostred prezliekania a tiez uz nechcela protestovat ci sa pitat, pretoze vedela ze to nema zmysel.. tak sa rychlo prezliekla. Prizrak sa automaticky ako naprogramvany robot tiez prezliekol az nakonec mali vymenene ulohy.
Ela sa ho z lahka dotkla a ucukla, ono to naozaj bolo. Existovalo to, ako keby sa dotkla dalsieho cloveka.. ale bol studeny, studensi ako by mal byt.
 Uvedomila si ze cas leti tak rychlo podysla k ruksaku.
Necdar do izby vosiel z podnosom na ktorom stali dve salky a hlineny cajnik. bol vynamalovany skoro rovnakym vzorom, aky bol vytesany na vrh stlpov a krb.
Neskrival radost "Novidis si sikovna, tak uz hotovo?" Ela prikyvla.
"No a co si si vybrala z toho ruksaka, mozem to vydiet?"polozil podnos na stol a ospravedlnujuc pokrcil plecia "nie zeby som bol zvedavy ale.. "
Ela sa betarsky uskrnula. "Mala som tam po dva kusi z kazdeho oblecenia, tak som si to vzala to myslim ze to si nikto nevsimne."
Potom sa vsak zamracila a dodala "ale budem potrebovat dake topanky..." ked to povedala mierne sa pohupla na spickach aby upozornila ze ma len ponosky a topanky jej chybaju.
Necdar prikyvol a znova dodal "ako som vravel, sikovna".
Potom pristupil k prizraku a zacal si ho obzerat. Ako keby na nom hladal neco abnormalne, ale asi nic take nenasiel lebo sa knej zo spokojnou tvarov otocil a spital. "a to je vsetko co si si nechala? Mysli to oblecenie"
Polozil otasku, znova sa otocil a dalej si prezeral kopiu.
"Este som si zobrala maly zapisnicek a ceruzku. Ten som si kupila len nedavno tak isto si to nik nevsimne.. a, a  este mam naramok, ten si nikdy neskladam" ked to dohovorila tak si uvedomila ze to mala radsj zamlcat. Isto jej ho teraz nedovoli si nechat. Pristupil knej a naznacil aby mu ho ukazala. Zdvihla ruku na ktorej sa obiavila mala tenka retiezka a zo zatajenym dychom cakala co povie.
Chvilu na nu hadel, potom vsak ho jemne odopol. Pristupil k prizraku, ktoremu ho pripol na ruku. Postavila sa ze bude protestovat, ale on zdvohol ruku a zastavil ju.
"Kupim ti druhy. Pokial ho naozaj stale nosis tak aby to bolo naozaj doveryhodne mal by mat aj ten". Po tej vete sa nezmohla na ziadny odpor a len bez slova prikyvla.
"Super" stastne sa usmial chytil prizrak za ruku a kracal ku vchodovym dveram za ktorymi sa potom spolu snim stratil.
Sadla si na bok kresla zalozila si ruky na kolena a snazila sa zdriemat. Vedela ze to by bolo to posledne co by sa jej podarilo a vsak co ine moze robit. Sedet a cakat.
Vtom sa dvere z predsiene otvorili. V behol do vnutra Necdara v strede miestnosti zastal. 
"Je tu vela kniziek roznych zanrov a zameranim, tak si neco vyber. jJa idem zariadit zbitok" ked vydela ze caka na odpoved tak len ticho prikyvla a odpovedala "dobre, dakujem" 
Kyvol hlavov na rozlucku a znova odysiel. Ostala v mietnosti znova sama. Minuty sa minali a po hodine zacala sa nudit. Pristupila teda k jednej z knihovni a zacala si prezert ruby kniziek. Ako tak prechadzala pohladom z jednej na druhu tak ju  zaujala osuchana kniha v zelenom obale. Bola to skoro presne taka zelana ako to kreslo, asi preto po nej siahla.
Opatrne vybrala knihu a prelistovala ju, potom ju zatvorila a nahodne si vybrala dalsiu knihu. Chvilu este pozerala na knihovnu, ale potom zamierila spatky ku krbu, kde sa uvelebila v "jeho" kresle.
Otvorila jendu z knih v prostrietku ako mala zvykom ked sa rozhodovala ci bude neco citat. Zacala pomaly citat, ale rychlo prestala a  zatvorila ju. Pozrela na obal, kde bolo napisane - drevorezba. Z nechutov polozila knizku vedla seba a otvorila druhu, zelenu knizku. Pripadalo jej ako keby to bola zivotopisna kniha, keby tam neboli jasne naznaky fantazi.
"To som si teda vedela vybrat" zamumlala a zatvolrila knizku. Zarazilo ju ze u tejto z predu ani zo zadu zadne meno knihy nenasla. Len na boku knihy nakonec spozorovala skoro necitatelnymi, osuchanymi pismenami napisane- Krvave slzy. Ten nadpis ju zarazil a zvedavo otvorila knihu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chcete treti diel?

Ano 85.7% (6)
Nie 14.3% (1)

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | Web | 25. dubna 2010 v 18:26 | Reagovat

Jsou hrozné (ty fotky) fakt nevím čím to je. Příště už se to nestane.

2 Tomáš Tomáš | Web | 25. dubna 2010 v 18:28 | Reagovat

Přečtu si to zítra.Teď jsem nějakej zmoženej. Asi z toho focení. :D

3 Awali Awali | Web | 25. dubna 2010 v 19:03 | Reagovat

To bude bestseller 8-)  ;-)

4 pavel pavel | Web | 25. dubna 2010 v 19:07 | Reagovat

i tak je dlouhé, asi jako Tomáš si to přečtu večer, nezlob se...
u mně si taky stěžovali, že by to mělo být kratší a teď vidím, že jsem na tom stejně :-P

5 Labanda © Labanda © | Web | 25. dubna 2010 v 20:07 | Reagovat

také zlato večír bo mám nějakej spomalenej net asík je to přetížené mno :-(

6 Lucerna Lucerna | Web | 25. dubna 2010 v 20:24 | Reagovat

hehe, dobre lidi, tak teda tak vecer :-)
vidim ze aj napriek tomu ze som sa to rozhodla rozporciovat, tak je to stale dlhe.. :-D

7 beatricia beatricia | Web | 25. dubna 2010 v 21:22 | Reagovat

Dík za návštěvu toho deštivého počasí. Jsi všímavá, máš pravdu, že je modré nebe, ale je to místní přeháňka. Máš zajímavý autorský blog, ráda jsem ho poznala. :-)

8 Caddy Caddy | Web | 25. dubna 2010 v 21:36 | Reagovat

Ty jo, zajímavá a napínavá kapitola!!! Těším se, co bude dál!!! :-)

No, bolelo to hlavně první den a nemohla jsem s tím hýbat, ale teď je to lepší a vadí mi hlavně ta blbá sádra...

9 Labanda © Labanda © | Web | 25. dubna 2010 v 21:47 | Reagovat

pořád jaksi pomalé a každý má svůj názor třeba se mýlím ;-) to je jen má fantazie ;-) :-D

10 Labanda © Labanda © | Web | 25. dubna 2010 v 22:40 | Reagovat

waw to je napínavé a super dokážeš popsat aj detaily místa ;-) :-)

11 pavel pavel | Web | 26. dubna 2010 v 8:43 | Reagovat

četl jsem až dnes ráno, ale zajímavé...
ze zkušenosti sám vím, když jsem psal na pokračování, že díl nesmí být větší než se vejde na stránku... bohužel, ale je to tak...
hezký den a porcuj :-)

12 ChoCoLaTe GiRl♥ ChoCoLaTe GiRl♥ | Web | 26. dubna 2010 v 14:27 | Reagovat

Ahojda zvu tě ke mně na blogísek, máš kvásnej bloček jen tak dále :D

13 Labanda © Labanda © | Web | 26. dubna 2010 v 14:28 | Reagovat

film jsi určo vidět mohla a děkuju za optání celkem to jde teď jí zařizuju aby po 3.5. stihla odletět ještě za bráchama ;-) snad se to zvládne a stihne ;-) :-)

14 Labanda © Labanda © | Web | 26. dubna 2010 v 14:29 | Reagovat

film je FFVII advent childern bo v normál VII tam je také ;-) :-)

15 Vendee Vendee | Web | 26. dubna 2010 v 21:08 | Reagovat

Uff, to mi docela dalo zabrat....jasně, já nemám co říkat, dlouhé články mi nejsou tak docela cizí (kdybys viděla tu redukci při kontrole :-D).
Je to moc hezká kapitola, taková čtivá - rozhodně pokračuj :-)

16 Caddy Caddy | Web | 27. dubna 2010 v 19:34 | Reagovat

Máš pravdu, ty drby se šíří celou školou a každej mě teď zná :-D

17 beatricia beatricia | Web | 28. dubna 2010 v 9:44 | Reagovat

Děkuji za pochvalu "mé" tekoucí vody. Je na to program, který mi dal moc zabrat. Jestli máš zájem tvořit vodu, dám ti odkaz, kde je návod. Tvůj blog je velice zajímavý a vysoká návštěvnost svědčí o jeho kvalitě. Pa pa :-)

18 Nevědomá Nevědomá | Web | 28. dubna 2010 v 11:36 | Reagovat

Obdivuju tě. :) Já kdysi se ptala mamky, jeslti bych si nemohla taky díte z Afriky na tu dálku adoptovat- a posílat ty peníze, ale nesouhlasial s tím.. A můj otec už vůbec ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama